Rodičem se člověk stává dlouho před narozením dítěte. Stane se to, když se dozvíte, že čekáte dítě, a někdy dokonce ještě dříve, když se objeví touha, dokonce i myšlenka na to, že byste ho chtěli mít. A právě tam, v mysli a srdci matky a otce, se uprostřed představ, snů a plánů utváří představa toho malého. Čekání je obdobím intenzivního přemýšlení, které rodičům umožňuje položit základy vazby s dítětem.

Pro někoho je to pomalý, téměř nepostřehnutelný proces, pro jiného je to rušivá emoce. Fantazie a emoce jsou nedílnou součástí tohoto procesu. Věnovat čas vnímání pohybů miminka v břiše, představovat si, co dělá, jestli a jak se pohybuje, dokonce i to, jaké má emoce a nálady, není jen záležitostí fantazie: je to už způsob, jak s ním navázat vztah, jak využít dobu těhotenství k tomu, abychom ho začali poznávat, aby porod nebyl setkáním, ale sbližováním. Tento proces vnímání, představ a dialogu prostřednictvím doteků a poloh těla se nazývá prenatální bonding.

Anglický termín "bonding" znamená "spojení, připoutání" a definuje cestu, částečně vědomou, částečně nevědomou, kterou se dítě a rodiče spojují v intimním vztahu. Bylo prokázáno, že schopnost navázat pevné pouto s přicházejícím dítětem podporuje vazbu mezi dítětem a jeho rodiči i po porodu a snižuje riziko poporodní deprese u novopečené matky (1).

Britský psychoanalytik Donald Winnicott v roce 1958 jako jeden z prvních upozornil na to, jak vztah rodič-dítě vzniká ve fázích před narozením. Podle Winnicotta se matka již v prvních měsících těhotenství dostává do psychického stavu, který nazývá primární mateřské zaujetí, tj. stav zvláštní a vysoké citlivosti, který autor definuje jako dočasný stav, jenž vede ženu k tomu, aby své dítě stavěla do popředí a naladila se na jeho potřeby ještě před jeho narozením.

Psychoanalytik John Bowlby v roce 1969 rozpoznal souvislost mezi kvalitním vztahem mezi matkou a dítětem během těhotenství a klidným vývojem jedince (2).

Mezi nejznámější výzkumy pak patří výzkum M. S. Cranley (3), který zdůraznil, jak během devíti měsíců těhotenství dochází jak k psychofyzickému vývoji plodu, tak k proměně ženy v matku. Což pro ženu znamená uvědomění si nové identity spojené s její novou rolí, pro plod vytvoření vlastní identity a pro oba vytvoření vztahu, prvního vztahu, který Cranleyová nazývá prenatální vazbou a která úzce koreluje s postnatálním vztahem. Kvalita prenatální afektivní investice podle této vědkyně ovlivňuje průběh těhotenství, porodu, následného vztahu poutajícího rodiče k dítěti a psychický vývoj dítěte (4). Z čeho se však prenatální vazba vlastně skládá? Je to soubor kognitivních a emocionálních reprezentací matky vůči dítěti v břiše, který se někteří vědci pokusili změřit a klasifikovat.

Cranleyová navrhla model měření - stupnici mateřsko-fetální vazby (MFAS), která se skládá z pěti různých dimenzí:

• Přebírání rolí (např. "Představuji si, jak se starám o své dítě)
• Odlišení sebe sama od plodu (např. "Ráda se dívám na své břicho, jak se hýbe, zatímco mé dítě kope")
• Interakce s plodem (např. "Mluvím na své dítě a hladím ho po břiše")
• Přisuzování vlastností plodu (např. "Představuji si, jaké bude moje dítě")
• Obětování sebe sama (např. "osvojuji si chování, které jsem před těhotenstvím neměla, s ohledem na prospěch dítěte").

Jiní výzkumníci (Müller a Condon) navrhli varianty této škály, zahrnující vliv ženy a její zkušenosti s rolí matky a její mateřské myšlenky a pocity vůči dítěti. Podle Müllerové je prenatální vazba "láskyplný a jedinečný vztah, který se vyvíjí mezi ženou a jejím plodem", který se snažila měřit pomocí PAI (Prenatal Attachment Inventory), nástroje, který měří různé aspekty vztahu mezi matkou a plodem: interakci, komunikaci, projevy lásky, dostupnost pečující osoby, projekce do budoucnosti, sdílení pokroku v průběhu devíti měsíců s dalšími osobami počínaje otcem (5).

V posledních několika desetiletích, kdy nové technologie umožnily vytvářet stále dokonalejší ultrazvukové snímky zobrazující matce její dítě v reálném zobrazení, došlo k akceleraci studií týkajících se vztahu matka-plod, které berou v úvahu také sociální, geografické a kulturní proměnné, ale které shodně potvrzují význam investic do kvalitního vztahu s dítětem již od doby těhotenství.

V současné době je již dobře známo, že podpora a pěstování prenatální vazby ve skutečnosti znamená vytvoření pevného základu pro vztah mezi matkou a dítětem, který se upevní při narození a v prvních letech života dítěte (6).