Zatímco v minulosti byl život před narozením zahalen naprostým tajemstvím, dnes víme, že dítě je již od prvních týdnů těhotenství citlivou, inteligentní, společenskou bytostí, která je psychicky a emocionálně schopná vnímat a zpracovávat pocity. Proto je možné s ním navázat kontakt.

Při prenatální vazbě spolu matka a dítě komunikují na různých úrovních, aby se navzájem poznali: tak jako matka objevuje dítě, objevuje i ono ji a svět, ve kterém žije. První úroveň je fyziologická: to, co budoucí matka jí, pije, vdechuje nebo vstřebává, prochází krví do placenty a přenáší se na dítě. Obecněji řečeno, zdraví nastávající matky ovlivňuje zdraví nenarozeného dítěte.

Zdraví však neznamená pouze nepřítomnost nemoci a zdravý životní styl, ale v širším smyslu fyzickou a psychickou pohodu člověka. I bez souběhu tělesného onemocnění jsou dlouhodobý stav stresu, napětí v práci nebo v rodině, ekonomické potíže a sociální izolace pro nastávající ženu stále rizikovými faktory pro vývoj budoucího dítěte.

Stres matky může ovlivnit zdraví plodu: může například vést k produkci kortizolu a dlouhodobé vystavení vysoké koncentraci tohoto hormonu během prenatálního života omezuje fyzický a kognitivní vývoj a predisponuje k metabolickým onemocněním, jako je diabetes a hypertenze (7). Prostřednictvím malých fragmentů RNA uvolňovaných placentou v průběhu devíti měsíců tělo budoucí matky reguluje a řídí expresi genů nenarozeného dítěte a přizpůsobuje je podmínkám prostředí, které najde, až přijde na svět. Do tohoto mechanismu zasahuje také stres, který dítě předurčuje k onemocněním charakterizovaným stavem chronického zánětu (8).

Aby nastávající maminka poskytla svému dítěti co nejlepší start do života, měla by vést klidný život bez traumat a napětí, věnovat se  činnostem, které ji napňují, včetně práce, pokud ji uspokojuje a není příliš únavná nebo nezdravá, ale najít si dostatek času na vypnutí, relaxaci a vytvořit si čas na seznámení se s malým člověkem, který v ní roste, naslouchat sama sobě a začít navazovat kontakt. Příjemné zážitky podporují uvolnění a zvyšují uvědomění si vlastního těla tím, že stimulují uvolňování většího množství oxytocinu, hormonu, který tělo přirozeně produkuje během těhotenství a který pomáhá matce cítit se lépe. Tento stav je nepochybně prospěšný jak pro matku, tak pro dítě, které se naopak dostává do stavu pohody.

Navzdory intenzivnímu tempu, které nelze vždy změnit, rodinným závazkům a práci má každá nastávající maminka možnost vyhradit si čas a prostor, aby se věnovala příjemným činnostem, které prospívají jejímu blahu i blahu jejího dítěte. Nelze například opomenout blahodárný a regenerační účinek zdravého odpočinku i během denních hodin. Chvíle strávená na pohovce, čtením knihy nebo poslechem hudby může být velmi uvolňující a posilující. Stejně tak i procházka v parku, v zeleni, beze spěchu, jen tak pro radost z chůze a užívání si okamžiku. Zelenou dejte také několika víkendům mimo město, abyste si mohli užít nejen blahodárných účinků pobytu venku, ale také pozitivních podnětů, jako je možnost objevovat nová místa a krajinu, umělecká díla a dobré jídlo.

Další příležitost, jak utužit a posílit pouto mezi manželi. Dobré porozumění totiž pomáhá společně se připravit na příchod dítěte a postupně se vžít do role rodičů. Také díky sexuální aktivitě. Existují vzácné případy, kdy je během devíti měsíců nutné ji přerušit (9), za všech ostatních okolností, pokud to porodní asistentka nebo ošetřující lékař výslovně nezakáže, milování v těhotenství nepředstavuje žádné riziko. Mírné děložní stahy vyvolané pohlavním stykem a prostaglandiny obsažené v semenné tekutině nejsou schopny vyvolat předčasný nástup porodu, a pokud je partner zdravý a jsou dodržována běžná hygienická pravidla, nehrozí nebezpečí přenosu infekcí na nenarozené dítě, které je dobře chráněno blánami a uzavřeným děložním hrdlem. Naopak, intimity prospívají tělu a náladě budoucí matky a posilují porozumění s partnerem.

Druhá úroveň vazby je behaviorální: dítě vnímá jednání maminky a tatínka a naopak. Když rodiče hladí miminko po bříšku, mluví na něj a zpívají mu, mohou si všímat jeho pohybů a cítit drobné kopance nebo šťouchance.

Dnes je známo, že plod mění své chování v reakci na různé podněty (sluchové, čichové, chuťové) a některé z nich si dokáže zapamatovat a rozpoznat i po narození.

Kolem pátého měsíce těhotenství začíná dítě zpracovávat podněty uvnitř i vně těla matky, především tlukot srdce (10), který ho dokáže uklidnit jak v břiše, tak po porodu, když je položeno na matčině hrudi nebo když je nuceno poslouchat ho prostřednictvím nahrávky. Zároveň se mu aktivují i chuťové pohárky a díky požití malého množství plodové vody může ochutnat, co jeho matka jí. Mezi šestým a sedmým měsícem dokáže nenarozené dítě otevřít oči a reagovat na světelné podněty a především je schopno rozpoznat hlasy maminky a tatínka podle jejich barvy, intenzity a délky trvání ve srovnání s jinými hlasy.

Povídání si s dítětem, čtení pohádek a říkanek již během očekávání je vynikajícím způsobem, jak navázat komunikaci a položit základy budoucího vztahu. Stejně tak hudba nebo používání hlasu ke zpěvu či vydávání rytmických a opakujících se zvuků: v ludicko-tvůrčí dimenzi vytvořené zpěvem budoucí matka pěstuje náklonnost a empatický vztah ke svému dítěti, naladí se na něj, mluví s ním a zpívá mu, čímž podporuje fyziologický fenomén regrese, k němuž dochází během těhotenství (11).

Vizualizace, která je založena na používání mentálních obrazů zpracovávaných ve stavu hluboké relaxace, také umožňuje navázat kontakt s dítětem a představit si ho v pozitivních situacích. První vizualizace jsou obvykle vedeny odborníkem, který ženě pomáhá uvolnit se a navrhuje obrazy, na které se má zaměřit. Později je možné provádět cvičení samostatně, s pomocí nahraného hlasu. Vizualizace mohou být užitečné v rané fázi těhotenství, do čtvrtého až pátého měsíce, kdy ještě nejsou cítit pohyby dítěte. Poté bude mnohem snazší vnímat přítomnost dítěte, a tedy navázat kontakt. Dítě se ve skutečnosti začíná pohybovat již na konci třetího měsíce, ale je ještě příliš malé na to, aby ho matka cítila. S přibývajícími týdny a dozráváním svalů a nervového systému jsou jeho pohyby stále aktivnější a koordinovanější.

Od 11. do 14. týdne začíná krčit čelo, pohybovat rty a hlavou, což jsou pohyby velmi užitečné pro rozvoj sacího reflexu.

Kolem 18. týdne již jeho obličej nabývá různých výrazů, cucá si prsty a uchopuje pupeční šňůru.

Od 19. týdne tlačí nožičkami na děložní stěnu, začíná otáčet hlavičkou a prohýbat záda.

Pokud se jedná o první dítě, může si nastávající maminka všimnout něčeho kdykoli mezi 16. a 18. týdnem. Hodně však záleží na životním stylu matky a tempu jejích dnů a na její schopnosti naslouchat svému tělu a zachytit jeho signály. Zpočátku je pohyb vnímán příležitostně a nečekaně, po 20. týdnu již maminka ví kdy se bude hýbat. Což je především známkou jeho vitality a toho že je v pořádku.

Ještě před několika lety se doporučovalo během posledních týdnů těhotenství počítat pohyby vnímané po dobu dvou hodin a kontrolovat, zda jich bylo alespoň deset za den (12). Pokud tomu tak nebylo, bylo vhodné provést kontrolní vyšetření. Bylo to opatření zdravého rozumu, ale takto podané hrozilo vyvoláním úzkosti. Dnes se obvykle doporučuje věnovat pozornost aktivitě nenarozeného dítěte a hlásit porodní asistentce nebo gynekologovi jakékoli náhlé změny v četnosti a charakteristice pohybů.

Pohyb je také způsob komunikace, který umožňuje matce a dítěti se sladit, pochopit temperament dítěte - klidnější nebo živější - "hrát si" lehkým poklepáváním prsty na bříško a čekat na reakci dítěte.

Nejen matčino hlazení, ale i otcovo pomáhá dítěti, aby bylo silnější a cítilo se v bezpečí. Pokud tatínek položí ruku na bříško dítěte, srdeční tep dítěte se zpomalí a stane se pravidelnějším. Děje se tak proto, že plod je schopen rozeznat otcovský dotek. Když tatínek přijde domů, miminko se více pohybuje, jako by bylo šťastné. Jeho příchod vnímá podle barvy jeho hlasu, který se brzy, kolem šestého až sedmého měsíce, naučí rozlišovat od hlasu matky.